Pátračka informuje aneb Malé ohlédnutí za hledáním minulých dní

Stalo se už takovou rodinnou tradicí, že se v létě s juniory snažíme zachránit Déčko, totiž dětský kanál České televize v rámci jeho soutěže, a hledáme na různých profláklých i méně známých místech hesla. No a protože jsem měl v uplynulých dnech volno, příliš času jsme doma nestrávili, byť s tím vedrem, které aktuálně panuje, nejsem zrovna kamarád. Ale i já měl na cestách tu za kopec, tu za dva své zájmy – vyhledávám zase pamětní desky a pomníky významných osobností do výzvy, kterou vyhlásila olomoucká fakultní nemocnice. Během toho plus minus týdne jsme si užili detektivního toulání do sytosti. Kam nás zavedlo? Napoví toto krátké ohlédnutí... 

Téměř nepřetržitou sérii výletů (OK, jeden den jsme byli doma, protože předpověď slibovala bouřky, které nakonec nepřišly, minimálně ne u nás) jsme začali rychlovkou v Konici. Jedno heslo jsme našli u pomníku T. G. Masaryka nad městečkem, druhé jsme si vyzvedli na zdejším zámku. Tam mimo jiné sídlí Muzeum řemesel s prý největší sbírkou seker u nás. My jsme se ale protentokrát zastavili jen u obří sekery a pily před zámkem a svištěli ještě pro další heslo do Ohrozimi u Prostějova, u doubku blízko protipovodňového pomníku. Ano, u vzpomínky na vybudování protipovodňových opatření... 




Následující den patřil Kroměříži. Byli jsme tu docela nedávno, v Podzámecké zahradě, tentokrát jsme ale zamířili na návrší Barbořina na kraji města, kde nejenže bylo schováno další soutěžní heslo, ale hlavně je odtud hezký výhled na kroměřížské dominanty, jako je zámek či kostel sv. Mořice, i vrchy v okolí. A taky o něco dále na přerovské komíny. Po návrší vede naučná stezka, je tu chodníček pro bosou chůzi, posezení, vyhlídka a taky fotopoint ve tvaru srdce pro sociální sítě a pro děti skluzavka. Ke zmíněným dominantám to není nijak daleko, za nějakou půlhodinu chůze jsme vyzvedávali další heslo v informačním centru u radnice. A co by to bylo za návštěvu Kroměříže bez návštěvy proslulých zahrad?! Po občerstvení v Novákově zahradě jsme vyrazili do zahrady nejslavnější – Květné (nebylo to poprvé, mimo jiné viz tento příspěvek). Kolonáda, rotunda, ornamenty z květin, to juniory moc nebralo, ale v bludišti se rádi ztráceli a nacházeli. No a já si "odlovil" pár pamětních desek, mimo jiné na domě právě blízko Květné zahrady, kde žil generál a pozdější československý prezident Ludvík Svoboda. Nevýrazný dům, kterého bych si normálně nevšiml, kdybych ho vyloženě nehledal. 




Auto jsme vyměnili za veřejnou dopravu a na další pátrání jsme se vydali autobusem a motorákem, což se sice neobešlo bez majetkových ztrát (zapomenutá čepice), ale našli jsme dvě hesla kousek od sebe. A že jedno bylo ukryté v Kostelci na Hané, zastavili jsme se i u pomníku Petra Bezruče a u červeného domku, kde tu žil. Ve vedlejším Lutotíně jsme pak většinu času strávili na dětském hřišti, "zoo" v podobě nutrií v Romži se nekonalo. Ale ta škodovka v trávě pobavila...




Ve Vyškově jsme při loňském hledání hesla málem pohořeli, letošní bylo podstatně jednodušší. Stačilo udýchat panující vedro, dojít od nádraží do zámecké zahrady a mrknout do keře blízko tamní renesanční lodžie. Hotovo, mrknout na náměstí po nějaké pamětní desce a šup zpět do vlaku a ideálně se přiblížit bazénu... Ještě ale dodám, že jsme cestu k zámecké zahradě pojali trochu šířeji a vzali jsme to kolem hasičárny za nádražím, kde junioři za hlasitého smíchu prohlašovali, že za chvíli bude určitě hořet, ať se chystají... Uf. 




Zatímco ve Vyškově bylo jen jedno déčkové heslo, Šternberk sliboval dva úlovky – a tento slib dodržel. Jedno jsme si vyzvedli na pokladně hradu, pro druhé jsme si došli do parku za ním. Navíc jsme si mohli užít výhledu na město a díky výstavě papírových modelů hradů a zámků jsme se pomyslně podívali i na další šlechtická sídla – a já si na sebe trochu upletl bič, že klukům doma něco slepím, což jsem taky dodržel, ale výsledky nevydržel jejich hraní příliš dlouho. Ale ještě zpět do Šternberka, nutno totiž zmínit, že ráno bylo oproti předchozím dnům poměrně přijatelně, postupně se udělalo dusno, při kterém se mi až zatočila hlava, a když jsme nastupovali do vlaku zpět, začínalo pršet. Ale jen tam, v Olomouci bylo dále nežitelno...





Po Šternberku přišla den pauza, abychom následně svištěli po dálnici (no pravda, chvilku to moc nejelo) směr Brno. Tam jsme měli nějaký nákupní záměr, ale propojení s hledáním hesel v jeho okolí se nabízelo. A tak jsme vyjeli až do Zbýšova, kde bylo heslo ukryté přímo před bránou zdejšího Muzea průmyslových železnic. A když už jsme tu byli, tak jsme šli i za bránu si prohlédnout mašinky a také jsme se projeli po úzkokolejce do Zastávky a zpět. Vláček sice po úzkých kolejích nejede nejsvižněji, ale soudě dle výrazu v tvářích juniorů to pro ně byl pěkný zážitek. A k dalšímu přišli ve Vedrovicích u Moravského Krumlova, kam jsme si zajeli za dalším heslem, ale u tamního zábrdovického rybníka jsme nebyli úspěšní. Stane se... 





Reputaci jsme si nicméně napravili hned druhý den v Luhačovicích, jedno heslo v informačním centru, druhé o kousek dál, blízko pramene Aloiska. Mimochodem jeho voda, stejně jako z dalších zdejších zřídel, juniorům moc nechutnala – a ne že bychom to se ženou nečekali. V Luhačovicích nicméně zrovna probíhala pouť, všude plno stánků, lidí, kulturní program, houkání projíždějící stařičké hasičské Tatry s VIP hosty (mezi nimi apoštolský nuncius Okolo) opravdu nebylo ladění houslí, jak jsem chvilku v tom šumu a ruchu v ulicích tipoval, než jsem auto konečně viděl. No a zatímco minerálka kluky nenadchla, s vodou v přehradě už to bylo jiné. Náš rozjetý týden, počasím na můj vkus zbytečně teplý, jsme totiž zakončili koupačkou... 







Komentáře