Svět železnice se za těch téměř dvě stě let, co železná dráha začala křížit naši krajinu, stal vskutku pestrou mozaikou, kterou tvoří nejen rozličné lokomotivy hnané párou, naftou, elektřinou či jiným pohonem a vozy pro různorodé využití. Vždyť ani ty koleje nejsou všude stejné. Zatímco většina železniční sítě u nás má tzv. normální rozchod 1435 milimetrů, u Mladějova na Moravě, Zbýšova nebo u Osoblahy je možné se svézt po drahách užších. A právě na ně se na následujících řádcích trochu blíže podíváme.
Nejprve ale drobet teorie. Úzkokolejky, tedy tratě s rozchodem menším než oněch 1435 milimetrů, byly stavěny zejména tam, kde bylo třeba přepravovat větší množství nákladu, ale vybudování dráhy s normálním rozchodem by bylo příliš nákladné, například v horských oblastech. Využívány byly především v průmyslových provozech, v důlních dílech nebo při těžbě dřeva, některé také jako lokální tratě pro osobní přepravu. Řada z nich pak v běhu času zanikla, například trať z Ondrášova (dnes nádraží Moravský Beroun) do Dvorců, jiné ale díky nadšencům dostaly nový život.
Mladějovská průmyslová dráha
Takovým příkladem je trať mně nejbližší, totiž Mladějovská průmyslová dráha, která původně sloužila pro převoz vytěženého uhlí a lupku z útrob Hřebečovského hřbetu do závodu v Mladějově na Moravě. Se stavbou téměř 11kilometrové trati o rozchodu 600 milimetrů se začalo v posledních měsících první světové války, provoz byl zahájen v roce 1920. Lokomotivy a jejich obsluha to neměly vždy úplně jednoduché, neboť v některých úsecích činí sklon trati v prudkém svahu až 32 promile. Už 70. letech se z různých důvodů začalo uvažovat o zrušení dráhy, a i když byl průmyslový provoz skutečně v roce 1991 zastaven, vlaky po zdejších kolejích jezdí nadále. Přišel totiž nádech k novému, muzejně-turistickému životu a v roce 1998 byly na trať vypraveny první výletní vlaky.
Od začátku května do konce září se můžete pravidelně svézt po celé délce dráhy, s dieselovou nebo parní lokomotivou v čele vlaku, a nahlédnout do hornické minulosti Hřebečska. Podíváte se mimo jiné k maketě vstupu do dolu Hugo Karel nad Novou Vsí nebo na oblíbenou měsíční krajinu v areálu dolů Hřebeč. Jízda tam a zpátky s několika zastávkami a změnou lokomotiv je výletem na půl dne. Vlak však lze využít i jednosměrně, pokud byste například chtěli z některé ze zastávek vyrazit na síť značených Hřebečských důlních stezek s rozhlednami, vyhlídkami nebo rezavým potokem – stezky vás dovedou zpět do Mladějova, ale také třeba do Moravské Třebové i dalších míst v okolí. Do Mladějova se nicméně vyplatí vrátit, protože areál bývalé šamotky, odkud vláčky vyjíždějí, se postupně proměnil v muzejní expozici s úzkorozchodnými lokomotivami, stavební a zemědělskou technikou a spoustou dalších strojů a exponátů. Kromě toho během roku lákají akce jako Historie v pohybu nebo srpnová bitva Mladějov–Blosdorf 1915. Zbývá dodat snad už jen to, že areál muzea a nádražíčko úzkokolejky najdete v těsném sousedství "normálního" nádraží Mladějov na Moravě na někdejší Moravské západní dráze. A že web s podrobnějšími informacemi je tady.
Zbýšovská dráha
Druhý život mladějovské úzkokolejky nastartovalo Muzeum průmyslových železnic, které v roce 2005 našlo nové útočiště v rosicko-oslavanském uhelném revíru, v areálu uzavřeného dolu Jindřich II na okraji Zbýšova u Brna, ze kterého vedla normálněrozchodná železniční vlečka do stanice Zastávka u Brna (dříve Boží Požehnání). Zbýšovské uhlí přes Zastávku mířilo vlakem do elektrárny v Oslavanech, která zásobovala elektřinou kus Moravy před vybudováním jaderné elektrárny Dukovany. Možná si teď říkáte, co tu dělá dráha s normálním rozchodem, když měl text být o úzkokolejkách. Je to správná poznámka, ale řešení je jednoduché. Členové muzea se totiž, vedle zvelebování zanedbaného areálu dolu, rozhodli trať přestavět na rozchod 600 milimetrů. Podle průvodce to byla větší dřina, než čekali, ale dílo se povedlo a od roku 2017 se zájemci mohou vláčkem svézt z areálu zbýšovského muzea až na nádraží v Zastávce. Buduje se ale i v současnosti – s probíhající přestavbou nádraží Zastávka u Brna na brněnsko-jihlavské dráze by mělo vzniknout společné nástupiště pro normální i úzké vlaky. Mimochodem s tím souvisí aktuální možnost "adoptovat si" pražec, viz zde.
Muzejní soupravy v době od půlky května do půlky září vedou po téměř tříkilometrové trati motorové a ve vybrané dny i parní lokomotivy. A podobně jako na Hřebči ani tady to nemají kvůli sklonovým poměrům jednoduché: ze Zastávky vlak stoupá mezi skalami do nějakých 30 promile, aby pak zase klesal do závěrečného oblouku k areálu muzea, a naopak při cestě od Zbýšova se brzdí ostošest... Když už jsem zmínil muzejní areál, v něm si užijí mladí i starší fanoušci železnice. Lze si tu prohlédnout řadu zrenovovaných i na renovaci čekajících lokomotiv a nejrůznějších vagonů včetně speciálních, jako jsou například důlní sanitka či záchod, nechybí ani expozice o historii důlních drah či spolku a v domku se zázemím pro zaměstnance a občerstvením lze bystrým okem odhalit stařičký strážní domek. Malí vláčkomilci si pak mohou zahrát na strojvůdce v dřevěných maketách lokomotiv a motoráku, případně při ovládání menší modelové železnice. Nicméně pozor, areál muzea je otevřen pouze v ohlášených dnech jízd vlaků, proto více než doporučuji se před naplánováním návštěvy mrknout na web muzea. Ale i kdyby bylo zavřeno, můžete se podél "zbýšovky" projít, částečně po modré značce, a podívat se například k pozůstatkům odbočky tratě k dolu Ferdinand u Babic u Rosic, po naučné stezce vystoupat za výhledem na haldu u dolu Jindřich II anebo si prohlédnout samotný Zbýšov, kde lze navštívit muzeum hornictví v bývalém dole Simson či četnické minimuzeum. Dále se můžete inspirovat třeba v našem dřívějším Větrání.
Osoblažská úzkokolejka
Osoblažka v nejsevernějších končinách Krnovska se od obou výše zmíněných muzejních tratí liší tím, že po ní jezdí "běžné" osobní vlaky. A pak také rozchodem, pro dráhu z Třemešné do Osoblahy byl totiž zvolen rozchod 760 milimetrů. Původně se sice uvažovalo o několika variantách normálněrozchodné dráhy, která by Osoblažsko a místní podniky, zejména osoblažský cukrovar, napojila na trať z Krnova do Glucholaz zprovozněnou roku 1872, z finančních důvodů ale padlo rozhodnutí vybudovat úzké koleje, které se lépe přizpůsobí terénu. Trať dostala do vínku 102 oblouků, přičemž se tvrdí, že se tak uměle natahovala kvůli údajnému rakouskému předpisu stanovujícímu minimální délku 20 kilometrů. Ve skutečnosti se trať kvůli nižším nákladům opravdu co nejvíce přizpůsobovala terénu. A co je také pozoruhodné, výstavba zabrala necelý rok – na začátku roku 1898 stavba zahájila a v prosinci již po ní projel první vlak.
Do dnešních dnů přečkala dráha všechno, ať už se jedná o zničení vozového parku na konci druhé světové války, úvahy o úplném zrušení pro nerentabilnost, konec nákladní dopravy v roce 1997 nebo dočasný konec parního provozu v roce 1960. Proč dočasný? Parní lokomotivy se vedle úzkokolejných motoráků zajišťujících běžnou osobní dopravu na trať totiž vrátily. Nejprve na jednorázové akce, od roku 2005 na pravidelné štace v režii Slezských zemských drah – no a stejně jako na jiných úzkorozchodkách v České republice se zdejší vlaky funící v tom množství oblouků staly vyhledávanou turistickou atrakcí, byť je to na Osoblažsko odevšad daleko. I my jsme během jednoho z dřívějších Větrání nastoupili a nechali se svézt ze Slezských Rudoltic k normální dráze – viz tehdejší report. Bylo to krásné (akorát jsem netočil, jen fotil) a musíme si to někdy zopakovat. Mimo jiné už proto, že je tu spoustu nového – zejména opravená nádraží a zastávky se zázemím pro návštěvníky, ale také spousta dosud neprozkoumaného jako například zámek Dívčí Hrad, Bohušov se zříceninou hradu Fulštejn a v neposlední řadě samotná Osoblaha, dřívější město, z něhož po konci druhé světové války nezůstalo skoro nic, jen hromada trosek... Jízdní řády parních vlaků (jezdí od června do září) a vše potřebné k Osoblažce najdete zde.
Rajnochovice a Landek park
Po třech "velkých" úzkých tratích, po kterých se můžete nechat svézt, se podíváme ještě na další dvě muzejní drážky. První z nich znám zatím jen z doslechu. Jedná se o Rajnochovickou lesní železnici v Hostýnských vrších, která je upomínkou na arcibiskupskou lesní úzkokolejku, po které se v letech 1905–1921 sváželo z okolních kopců dřevo na pilu ke zpracování. Nyní se tu můžete svézt na 300 metrech drážky a provozovatelé pilně pracují na zvelebování jejího areálu. Provozní dny jsou průběžně zveřejňovány na těchto stránkách.
Poslední drážku, kterou chci zmínit, najdete v ostravském Landek parku jako součást tamního hornického muzea v areálu bývalého dolu Anselm. Jízda na ní je zajímavá především tím, že sedíte v nefalšovaném důlním vagonu, pod zem se však s vláčkem nepodíváte, krouží totiž jen po zhruba 170metrovém okruhu po povrchu. Ale menším dětem to může stačit. A zájemci o cestu do podzemí, si mohou koupit vstupenky na prohlídku muzea a sfárat pod dohledem průvodce. K vidění tu jsou také třeba až strašidelně vypadající řetízkové šatny, expozice báňského záchranářství nebo spousta techniky, kterou havíři při své práci využívali. A to není zdaleka všechno, co Landek park nabízí. Návštěvu muzea můžete plánovat za pomoci tohoto webu, celou nabídku Landek parku pak najdete tady.
Komentáře
Okomentovat