A co je tedy vůbec v uličce Ludvíka Ehrenhafta k vidění? Jak už titulek tohoto příspěvku napovídá, je tu zámek. Nikoliv visací, ale opravdu šlechtické sídlo, betonové. Jen tedy notně zmenšené a hlídané žábou, snad zakletou princeznou, to nevím, vysvobození jsme nezkoušeli, protože obojživelník vypadá na rozdíl od zámku už poněkud "ohlodaně". O pár kroků dále je pod stromkem schovaný trpaslík, dříve tu podle fotek (dokonce mám jednu ve svém archivu z první návštěvy Veselí před deseti lety!) býval i "Krakonoš", nyní jsem si ho ale nevšiml, ani žádné další postavy. Na druhou stranu, ono by se tady toho o moc více nevešlo.
Jak jsem naznačil výše, ulička je jedním, respektive prvním ze šesti zastavení veselské dětské trasy historickým jádrem města, které se rozkládá na ostrově obtékaném tokem Moravy a mlýnským náhonem. Pokud z uličky sejdete po schodech do čtvrti Rybníček, uvidíte nejen budovu, která dříve sloužila jako synagoga, ale zaujmou i zadní stěny původních židovských domů, které byly součástí městského opevnění. Na druhém konci Ehrenhaftova ulička ústí do Zámecké ulice, po ní je to jen pár kroků na poměrně rozlehlé a svým způsobem roztomilé Bartolomějské náměstí, jehož spíše drobné zástavbě dominuje také nepříliš velký kostel sv. Bartoloměje. Na náměstí najdete městské muzeum, do kterého můžete nahlédnout prostřednictvím virtuální prohlídky zde, a Dům přírody Bílých Karpat s interaktivní expozicí o blízké chráněné krajinné oblasti.
Na náměstí paradoxně zastávka dětské trasy není. Ta upozorňuje až na vodní elektrárnu vybudovanou z původních vodní mlýnů, v níž jsou dvě dodnes funkční vodní turbíny z let 1914 a 1927. U elektrárny jsou prý vídáni vodníci – my jsme žádné nepotkali, ale pokud by elektrárnu měli hlídat před možnými strašidly z vedlejšího zámku, ani bych se nedivil, tam totiž musí strašit. Zámek, tentokrát už ne zmenšený, ale skutečně skutečné šlechtické sídlo, byl původně vodním hradem a důležitou hraniční pevností. Klasicistní podobu dostal v 18. století, ta ovšem v posledních desetiletích dostává výrazně na frak. Zámek byl poškozen na konci druhé světové války, před rokem 1989 pak sloužil mimo jiné jako internát, později existoval záměr přestavby na hotel. Současný majitel by měl mít projekt na celkovou obnovu, ale to bude jistě ještě běh na dlouhou trať.
Zatímco zámek dětské návštěvníky Veselí nejspíš příliš nezaujme, v zámeckém parku to bude jiné. Jednak tu je řada dřevěných soch, které se už ale občas také přirozeně rozpadají, a také prvků na hraní. Největším lákadlem určitě je přírodní bludiště v části Štěpnice. Po cestě k němu ale třeba mě zaujal mostek, přes který vede jedna z hlavních cest parkem a na který dětská trasa také upozorňuje, a pomník, jehož základnu tvoří nápodoba hradební bašty se střílnami. Mostek a navazující násep cesty jsou pozůstatky dřívější úzkokolejky, po které se vozila ke zpracování cukrová řepa, ale občas ji využili k dopravě i obyvatelé a hosté zámku. Pomník je věnován slavnému vojevůdci, generálu Laudonovi, neboť pod ním několik let sloužil zdejší zámecký pán František Jan hrabě Chorinský, který je také podepsán pod Laudonovou závětí jako svědek.
Trasa pro děti z parku pokračuje k přístavu na Baťově kanálu, u něhož je i hřiště, lezecká stěna nebo lanové centrum, ale tam jsme už nešli. Protože jsme se potřebovali už na vlak, přešli jsme na druhý břeh Moravy, z lávky je pěkný pohled na farní kostel svatých Andělů Strážných, a přes Bažantnici a právě kolem zmíněného kostela jsme došli k vlakovému nádraží. Na závěr bych nicméně ještě podotknul, že blízko nádraží je novější centrum města, přičemž nedávno zrekonstruované náměstí Míru s moderně pojatým pódiem, posezením i zastřešením a pískovištěm pro děti také stojí za kousek pozornosti.
Komentáře
Okomentovat