Tento příspěvek není placená spolupráce, ale nemůžu jinak: pokud máte rádi techniku a ještě jste nebyli v Muzeu nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici, v bývalé tatrovácké slévárně, napravte to co nejdříve. Toto totiž opravdu není klasický parking veteránů, ale moderně pojatá expozice, v níž se zabaví děti i dospělí. Samozřejmě základem jsou auta seskupená do tematických skupin a panely upozorňující na historické zajímavosti a technické detaily, významným prvkem je však rozšířená realita, kdy se díky mobilní aplikaci dostanete ke spoustě dalších materiálů, fotek, videí nebo třeba dokumentů, anebo třeba k virtuálním 3D modelům vozů u vystavených podvozků. Rázem člověk zjistí, že návštěva nemůže trvat hodinu, ale že si žádá mnohem více času a pozornost věnovanou nejen exponátům, ale i displeji telefonu či tabletu.
Pravda, někomu může připadat na obtíž neustále koukat na obrazovku a musím se přiznat, že já po chvíli na načítání rozšiřujících materiálů rezignoval, ale nebyl jsem sám a mé mladší parťáky staré fotky příliš nezajímaly. Na rozdíl od různých interaktivních prvků pro děti, kdy je možné si poskládat hasičské puzzle, sednout do kabiny náklaďáku nebo si otisknout na papír vzorek pneumatik, co chvíli se také ve vojenské sekci rozjíždí působivá videoprojekce. Největší pozornosti kluků se nicméně těšila Slovenská strela, vláček před expozicí, kterým se mohli svézt. Tu pravou strelu, která stojí v samostatném pavilonu před muzeem, jsme si nechali na jindy, nestíhali jsme.
Přece jen v expozici je toho k vidění tolik: první náklaďáky nesoucí ještě značku NW (Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft), první podvozky tzv. tatrovácké koncepce, typy, které dřely na většině významných staveb v Československu i za jeho zejména východními hranicemi, hasičské a vojenské vozy nebo závodní a expediční speciály, také prototypy, které se nedostaly do sériové výroby. Když Tatru máte z jakéhokoliv důvodu rádi (i kdyby to byly jen vzpomínky z dětství na opěvované dakarky nebo Tatru kolem světa), je to jednoduše pastva pro oči. Některé z vystavených vozů jsem sice už dříve viděl v původním muzeu (kde jsme byli i s Větráním), tam byla ovšem část věnovaná náklaďákům velmi těsná...
Nové muzeum v hale bývalé slévárny prostě vřele doporučuji, a mimochodem když to zase někdy půjde, rád se sem vrátím a "dojedu" si ten zbytek rozšířené reality. No a pokud se podaří v podobném duchu obnovit i expozici tatrováckých osobáků v původním muzeu, kde jsem byl asi dvakrát nebo třikrát, tak to bude velká paráda, vždyť zaniklá divize osobních aut musí mít také spoustu zajímavostí, které dosud nebyly běžně k vidění. A teď už konec slov, mrkněte na pár mých fotek níže, na aktuální informace k otvíračce a vstupnému muzea náklaďáků na jeho webu a pak už šup šup do Kopřivnice!
Mimochodem autem můžete dojet až k muzeu, kopřivnické vlakové nádraží je jen pár kroků. V muzeu je možná zakoupit propagační předměty na památky a hlad můžete zahnat ve vedlejší restauraci, případně je mezi muzeem a nádražím supermarket...
Komentáře
Okomentovat