Je to přesně 10 let, co jsem s blížícím se večerem zamířil před pedagogickou fakultu, na místo srazu k první vycházce, která byla určená hlavně pro studenty prvních ročníků. V plánu bylo kolečko po historickém centru Olomouce, říct si, kde je knihovna, rektorát a kde hospoda. Přihlášeno bylo snad kolem 40 lidí, už si to moc nepamatuju a nemám kde to dohledat. Jenže protože hrozně lilo, rozhodli jsme se přeskočit knihovny a rektoráty a jít rovnou do sucha hospody. Druhý den, na druhý pokus se prváků sešlo jen třináct, konkurencí byl festival s Chinaski jako hlavní hvězdou na Korunní pevnůstce... A takto, milé děti, začalo Větrání, komplikace hned od začátku, ani fotku žádnou nemám.
A ani během prvního podzimu nebylo všechno tak, jak jsem naplánoval. Do Přerova na trasu od zubra k mamutovi jsme nevyjeli, nikdo na sraz totiž nepřišel, stejně tak se nekonaly vycházky po tzv. neředínském horizontu na kraji Olomouce a ke křelovským fortům. A to bylo ještě předtím, než jsem si na nějaký čas pořídil berle a "odložil na neurčito" několik výletů z plánu na jaro 2015. Dosud jsme třeba společně nebyli na Bradle nebo na rychlebském Smrku...
Za těch deset let jsme nicméně byli na spoustě dalších míst a mimo jiné jsme docela důkladně prošli mé rodné Hřebečsko, kde jsme zažili snad všechny možné varianty počasí i třeba bodnutí vosou. Ale byli jsme i ve Znojmě, Třebíči nebo Bohumíně, na 50. výletu jsme se brodili sněhem na Radhošti, 100. trasa zase vedla na přání jednoho z tehdy pravidelných účastníků na Kohútku. Sněhové vánice, náledí, průtrže mračen, větrné poryvy, ani letní výheň nás nezastavily, maximálně sem tam zpomalily (no dobře, letos jsem jeden výlet zrušil kvůli předpovídaným bouřkám, které nakonec nepřišly).
Před měsícem jsme absolvovali výlet číslo 144 a další určitě přibydou, jen absolutně netuším kdy. Plakáty už dávno nedělám, kvůli nejen rodinným povinnostem nedokážu úplně plánovat na delší dobu, pak se taky občas ozvou zdravotní problémy... Ale přibydou, dva výlety 11. ročníku bych chtěl letos zvládnout. Ideální by tedy bylo oslavit kulatiny v terénu, ale bohužel, momentálně to nejde.
Teď si ale dáme 10 let Větrání v několika bodech a heslech:
144 uskutečněných výletů
4 výlety zahrnoval ten "nejzabitější" 7. ročník (2020–2021)
27 výletů měl "nejnabitější" 3. ročník (2016–2017)
2335 lidí celková účast
16 lidí průměrná účast
1 člověk nejmenší účast (Údolí Bystřice, 2015)
51 lidí největší účast (Cestou na Brníčko, 2018)
72 účastí má nejaktivnější větračka Jana V.
18 národností účastníků, mj. i Kolumbie, Ghana nebo Barma
2178 km celková délka tras
15 km průměrná délka trasy
3 km nejkratší trasa (Komentovaná vycházka Olomoucí pro prváky, 2014)
29,2 km nejdelší trasa (Hřebečská lesní improvizace, 2021)
1492 m n. m. nejvyšší dosažená nadmořská výška (Z Ovčárny na Skřítek s J. Kodlem, 2016)
155 m n. m. nejnižší nadmořská výška na trase (Předsilvestrovský výšlap krajinou UNESCO, 2021)
cca 120 km největší vzdálenost výletu od Olomouce (Znojemské kolečko, 2019)
A jaký byl 10. ročník?
6 výletů
90 účastníků celkem
58 fyzických lidí
23 účastníků nejvyšší účast (Z Hluboček na Kopeček)
10 účastníků nejnižší účast (Procházka u dálnice)
5 účastí mají nejaktivnější účastníci Hana a Ondra S.
72 km celková délka tras
12 km průměrná délka trasy
19,4 km nejdelší výlet (Putování Javornickem)
8,4 km nejkratší výlet (Z Hluboček na Kopeček)
Na závěr tohoto krátkého ohlédnutí bych chtěl ještě vzpomenout dvě osoby, které byly s Větráním spojeny, ale na žádný výlet už nikdy nepůjdou, nejsou mezi námi živými. Renča, kolegyně z fakulty, sice na žádném Větrání nikdy ani nebyla, ale byla podporou, rádcem a tvůrcem minimálně jednoho plakátu – toho s fakultními tričky sušícími se v lese, pamatujte? Milan oproti tomu patřil k těm nejaktivnějším účastníkům, často mu naplánovaná vzdálenost nestačila, remcal. Letos se ale jeho počet účastí zastavil na 60. Zdravím vás tam někam, kamarádi!
A se všemi ostatními snad někdy brzy na větranou!
 |
| Větrací Hanácké Mont Blank poprvé, 2014, foto: Helena Vavrdová |
Komentáře
Okomentovat