Vilu č.p. 138 v romantickém alpském stylu poblíž rozcestí na Radíkov a Lošov si nechala na přelomu 20. a 30. let minulého století (návrh pochází z roku 1928) postavit manželka tehdejšího fořta, správce zdejších lichtenštejnských knížecích lesů Ignatze Quiczaly (někdy uváděn i česky Hynek Kvíčala) Stephanie. Členitý dům s nárožní vížkou a hrázděnými štíty se stal nejvýraznější stavbou tehdy nové čtvrti, kterou se Svatý Kopeček zakousl do lesa zvaného Ovčačka. Právě Quiczala se tehdy na odprodeji pozemků obci podílel.
Quiczalovi vilu obývali až do konce druhé světové války. Tehdy jim byl dům vyvlastněn, manželka se synem byli odsunuti a Quiczala jako horlivý zastánce němectví, který mj. vpředvečer války usiloval o připojení Svatého Kopečku spolu s blízkými sudetskými oblastmi k říši a měl prý dobrý vztah s tajnou policií, skončil na nějakou dobu v českých dolech, než byl z Československa vyhoštěn.
Mezitím obec řešila, jak získanou vilu využije, přičemž byly zvažovány byty pro lékaře a učitele, a nedala spát ani nenechavcům, kteří její vybavení částečně rozkradli. Byty tu nicméně byly zřízeny a vila byla ve správě místního národního výboru či olomouckého bytového družstva až do 80. let, kdy byla odprodána soukromým zájemcům. A i když dům v současnosti vypadá jako opuštěný, stále slouží k bydlení.
Podle Jany Krejčové, která před časem o vile i jejích původních majitelích psala podrobněji ve Svatokopecké ročence, se přitom dodnes zachovaly, kromě samotné členité hmoty stavby, některé prvky – jako původní se při pohledu z ulice zdají venkovní dveře, litinová zábradlí na venkovních schodištích a balkoně nebo některé okenice. Spoustu toho také pamatuje nyní již nekompletní kamenná zídka oplocení. Dům i plot by přitom zasloužily pečlivou rekonstrukci, i tak (anebo možná právě proto?) však o jeden z nejobdivovanějších objektů v dříve samostatné obci Svatý Kopeček – samozřejmě hned po bazilice a jejím poutním areálu.
Komentáře
Okomentovat