Padesát let letos uplyne od proslulého přesunu děkanského kostela v Mostě, který se tak dochoval jako jedna z mála připomínek historického města, které muselo ustoupit těžbě uhlí. O něco méně známé (nikoliv ale neznámé) je však to, že metoda přesunu se předtím zkoušela na několika menších stavbách, mimo jiné na barokní kapli sv. Šebestiána v Uherském Hradišti, kolem které jsme nedávno procházeli na předsilvestrovském Větrání. Abych tu ale jen neopakoval těch několik řádků, které se o posunutí kaple dají snadno najít, zkusil jsem hledat i další stěhovavé církevní stavby. A našel.
Kapli zasvěcenou sv. Šebestiánovi, patronu vojáků, hrnčířů či obchodníků s kovovým zbožím a spolupatronu proti moru, postavili před městskými hradbami při Kunovické bráně příslušníci zdejší vojenské posádky, a sice na památku obětí morové epidemie, která město a tehdy důležitou pevnost na hranici s Uhrami postihla v roce 1715. Barokní kaplička byla vysvěcena létě 1716. Když později Josef II. pevnostní statut Hradiště zrušil, bastionový krunýř obepínající město začal postupně mizet a nahrazovaly je nové ulice a prostranství. Tak se v 19. století stala kaple sv. Šebestiána součástí nového náměstí, které nese pojmenování Palackého a na kterém v současnosti najdeme ještě další připomínku obětí – politických vězňů, kteří byli ve druhé polovině 20. století vězněni, mučeni nebo popraveni ve věznici postavené na konci 19. století při tomto náměstí společně s justičním palácem. Palác dnes využívá Střední umělecko-průmyslová škola a ve věznici má vzniknout muzeum totality.
Zpět ale ke kapli. Jak se totiž náměstí v průběhu času proměňovalo, rozšiřovala se silnice a budovaly se chodníky, kaple ztratila svůj původní odstup od komunikace a co víc, ocitla se pod úrovní chodníku. Proto bylo rozhodnuto o jejím posunutí a úpravy cestičky k ní. A protože v té době již probíhaly přípravy na přesun mosteckého kostela, rozhodli se v podniku Transfera, který pro tuto unikátní akci (až do roku 2004 zapsanou v Guinnessově knize rekordů) vznikl při ministerstvu kultury, vyzkoušet si technologii přesunu nejprve na menší stavbě, respektive několika menších stavbách – a jednou z nich byla právě hradišťská kaple sv. Šebestiána.
Během podzimu 1968 se začalo s přípravnými pracemi. Kaple byla odříznuta od svých základů a hydraulicky zvednuta do výšky 1,5 metru, také došlo k nahrazení ztrouchnivělé podlahy novou betonovou deskou. Poté byla stotunová kaple posazena na speciální transportní vozíky. Do pohybu se dala 6. ledna 1969, přičemž první den popojela o 2 metry, v následujících dnech pak o dalších 7 metrů, kde už na stavbu čekaly nové základy. Po usazení a nejnutnějších stavebních pracích došlo k úpravě okolního terénu a vybudování přístupové cesty od chodníku. Ač akce byla úspěšná, kritici inženýrům Transfery vyčetli, že byla příliš nákladná a pro chystaný přesun mnohem většího mosteckého chrámu neměla žádný význam. Rýpalové vždy byli a vždy budou, a co následovalo v Transfeře, tu nebudeme rozebírat. Kaple sv. Šebestiána každopádně dodnes na uherskohradišťském Palackého náměstí dodnes stojí, v roce 1998 prošla generální opravou a od té doby pak ještě obnovou fasád a řada lidí (v době Letní filmové školy tisíce) kolem ní jen tak projde bez znalostí zajímavých souvislostí... Ale to už tak bývá.
V úvodu jsem sliboval nějaké další příklady "stěhovavých" kaplí. Inu, pokud nepočítám přesuny božích muk, které jsou častější (např. Moravský Krumlov 2010, Kurdějov 2012, Pohořelice 2020), našel jsem tři přesunuté kaple z doby nedávné. Společné s tou hradišťskou mají to, že se s nimi hýbalo kvůli úpravám komunikací. Do nových umístění ale "přistály" díky jeřábům.
Za nejstarším případem vyrazíme do Vizovic. Pokud do tohoto valašského města přijedete vlakem, při cestě do centra nemůžete u blízké křižovatky pěti ulic přehlédnout sokolovnu, jejíž stavba nese prvky pozdní secese a lidové architektury a dává připomenout Jurkovičovo dílo v nedalekých Luhačovicích, a také ornamenty zdobenou kapličku Panny Marie Lurdské (málem jsem na ni upozornil při jednom z loňských Větrání, ale hnali jsme na vlak). Drobná sakrální stavba v těchto místech stojí nejspíš od roku 1870, postavena prý byla po odeznění epidemie cholery v roce 1866. Jenže nestojí tak docela na svém původním místě. Na začátku nového tisíciletí zavazela oprýskaná a nakloněná kaple řidičům ve výhledu do křižovatky, a tak ji v roce 2003 posunuli o 10 metrů dále od vozovky. Oproti hradišťské kapli ale i se základy, přičemž stavbu zpevnila klec z traverz. Pak už stačilo, aby přijel autojeřáb s patřičnou nosností (podle fotek to byla Tatra 148, dávno již nevyráběný dříč) a kapličku v konstrukci na masivním řetězu přenesl na nové místo. Mimochodem podle dobového článku se na přesunu podílel Josef Ševela, který byl i u jisté stěhovací akce v Uherském Hradišti.
Podobnou podívanou mohli sledovat také obyvatelé a případní návštěvníci ivančické části Letkovice v roce 2018. Kvůli bezpečnosti dopravy přes náves se tu rozhodli posunout místní kapli dál od zatáčky silnice. Sice o pouhé 3 metry, ale operace to nebyla jednoduchá. Kaple, která byla svědkyní i aktérkou několika dopravních nehod, je o něco větší než sv. Šebestián v Hradišti, navíc má věž. Přesun si vyžádal dva autojeřáby, napoprvé se ale odkopanou kapli kvůli podtlaku nepodařilo zvednout, takže na akci bylo třeba více času a práce. Nakonec se ale vše podařilo. Dodejme, že původně šlo jen o samostatnou věž, zvonici, postavenou v roce 1806, ke které byla v roce 1864 přistavěna novobarokní kaple a nese zasvěcení sv. Janu Nepomuckému a Panně Marii. Nedlouho před posunem byla poměrně zchátralá a otlučená řidiči, ale ještě před stěhováním ji město nechalo opravit. A protože nemám vlastní fotku z místa, při dvou dřívějších návštěvách Ivančic jsem šel jinudy, nabízím televizní reportáž ze samotného přesunu.
Zřejmě nejnovější přesunutá kaple, respektive zvonice, stojí ve vesnici s příhodným názvem Křídla na Vysočině, mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Novým Městem na Moravě. Ve speciální zpevňovací kovové kleci ji jeřábem stěhovali jen před několika týdny. Ještě v září 2024 stála zvonice, která byla postavena v roce 1843 s dodnes dochovanou štukovou výzdobou, při rušné silnici, navíc se kvůli jejímu vrstvení ocitla podlaha kaple v přízemí pod úrovní vozovky, což stavbě pramálo prospívalo. O přesunu se prý uvažovalo už v 80. letech, v roce 1999 dokonce doputovala i žádost na ministerstvo kultury, na akci ale došlo až teprve nyní, kdy zvonice s kapličkou získala znovu důstojnou polohu o necelých 20 metrů dále v parčíku. Na průběh přesunu se můžete podívat díky videu Národního památkového ústavu níže.
Na závěr přidám ještě jeden svůj omyl. Nevím, kde jsem tu informaci vzal, ale v dětství jsem si zafixoval, že se při výstavbě tunelu Hřebeč u Moravské Třebové (tunel byl zprovozněn v roce 1997) o kousek posouvala novogotická hřebečská kaple sv. Josefa. Když jsem ale procházel příspěvky o stavbě tunelu v časopisech, jako je například Tunel nebo Silniční obzor, nenašel jsem o přesunu kaple jedinou zmínku. Mimochodem původně tudy měla silnice vést v hlubokém zářezu a až do roku 1992, kdy se už projektoval tunel, se uvažovalo o demolici tehdy notně zchátralého kostelíka. Nakonec byl při výstavbě tunelu alespoň zvnějšku opraven a dodnes stojí jako taková pěkná dominanta nad západním portálem (a těsně při česko-moravské zemské hranici). Jen se tedy nestěhoval, a tak do tohoto článku vlastně vůbec nepatří. Ale co bych to byl za hřebečského rodáka, kdybych se nezmínil, že?
P.S.: Zapomněl jsem na nějakou kapli, která se přesouvala? Přehlídl jsem nějakou při hledání? Dejte prosím případně vědět v komentářích.
Komentáře
Okomentovat