Do roku 2024 jsem doslova vskočil o berlích, s doznívajícím zánětem achillovky, brzy jsem si ale troufl na cestu vlakem do rodného kraje pro dvě knihy, které mi měly dorazit poštou před Vánocemi, avšak nedorazily. Jako bonus jsem si tenkrát po letech prošel svitavské muzeum a viděl zdejší obrovský mechanický betlém. Protože zkouška Svitavami a Moravskou Třebovou dopadla dobře, koncem ledna jsem už vyrážel bez pomocnic a třeba v Moravském Berouně jsem si "lajzl" i přechod pole, které z okraje ani zdaleka nevypadalo tak rozbahněné, jako ve skutečnosti bylo. No, asi jsem trochu našlapal u pramene Ondrášovky, pardon.
Do půlky března bylo všechno růžové, ale jak jsme se ženou a syny vynesli Moranu, ozvala se bolest znovu. To už jsem měl vypsané velikonoční Větrání, trasu z Branné do Starého Města. Nakonec jsem vyjel, ale o berlích jsem jen poskákal po Branné a na nějaký čas se zase nepouštěl do žádných větších akcí. Frkat jsem si zase začal až po měsíci, důkazem budiž i úspěšně odvedené univerzitní Větrání z Hluboček přes kopec na Svatý Kopeček. Od té doby, musím zaklepat, se mi daří držet "únavu materiálu" na uzdě.
Ostatně během léta jsme vyráželi s rodinou na spíše kratší výlety (třeba u Zbýšova jsme více najeli vláčkem po úzkokolejce, než nachodili), synové hledali hesla do soutěže s ČT Déčko (nic bohužel nevyhráli), já lovil pamětní desky do letní výzvy olomoucké fakultní nemocnice Za slavnými rodáky, ve které jsem skončil třetí (zase!). Delší výkony se týkaly především Větrání, ale těch jsme do konce roku moc nestihli (celkem jich bylo vloni jen šest) a i kvůli mému pracovnímu vytížení se vlastně nijak zvlášť neoslavily ani 10. větrací "narozeniny". A mimochodem když jsem připomínal staré plakáty zvoucí na výlety z dob, kdy se Větrání ještě konalo pod hlavičkou FTK UP, označil Facebook většinu z nich za explicitní obsah, který sledující nechtějí vídat.
Na mapce by měly být vyznačeny všechny lokality, kde jsem se vloni pohyboval. Nejčastěji to samozřejmě bylo v širším okolí Olomouce, hned několik "bodek" zanechala letní dovolená na Znojemsku a nezapomněl jsem ani na rodné Hřebečsko. Několikrát jsme vyrazili také do Čech, za známými, za soutěžními hesly nebo třeba za Spejblem a Hurvínkem. Nejzápadnější výjezd tak byla Praha, nejvýchodnější Hukvaldy a kopřivnické muzeum náklaďáků Tatra. Dovolenou u Znojma na jihu jsem zmiňoval, nejsevernější výlet by byl někde v okolí Jeseníku, ten ovšem překazily povodně... Nejvýše jsem byl jen v 644 metrech právě v oné oberlené Branné a nejdelším výletem bylo 12kilometrové předsilvestrovské Větrání v Uherském Hradišti.
Kdybych měl vybrat nejnáročnější cestu, tak by to byl jednak výše zmíněný únorový Moravský Beroun, kde jsem málem nechal boty, když jsem se brodil rozbahněným polem k Ondrášovu, a jednak červnové Větrání u Vizovic, kde naše trasa vedla nejprve vydatně do kopce, pak zase dolů, do toho byl celkem hic, volné místo v hospodě pro zchlazení jsme našli až v Otrokovicích a ještě jsme vstřebávali smrt jednoho z pravidelných větračů.
Ještě do třetice musím, jako pro změnu jeden z těch nejpříjemnějších výjezdů, zmínit znojemskou dovolenou, kdy jsme během čtyř dní navštívili spoustu pěkných míst. Půvabů Podyjí a Znojma jsem ochutnal už dříve, ale třeba takové Jevišovice, pohledné městečko se dvěma zámky, mě mile překvapilo – a hlavně myslím, že se mi podařilo poskládat itinerář tak, že si na své přišla i žena a synové (a ještě dost zbylo na příště...).
No a teď ještě něco málo k těm písmenkám a fotkám tady. Stejně jako v roce 2023 jsem vloni na webu vydal 46 příspěvků. Nejvíce návštěv z nich zaznamenal ten o Krnovu před pohromou, ve kterém jsem zveřejnil jen měsíc staré fotky z města, které v září zaplavila povodeň. Pravda, trochu jsem příspěvek s odkazy na finanční sbírky nejen na pomoc Krnovu pošťouchl na Facebooku placenou reklamou. Když od tohoto odhlédnu, byl nejčtenějším loňským příspěvkem report z Podzimního brnění alias podzimního Větrání na kraji Brna. Ve statistikách nejčtenějších článků vůbec se ale vloni celkem pevně držel příspěvek o olomouckém Golemovi, tedy soše sv. Kryštofa nad dálnicí u Nemilan, vlastně netuším moc proč, zato u stařičkého textu o místech natáčení Četnických humoresek to vím naprosto přesně – Česká televize je totiž znovu vysílala.
A teď už dost ohlížení, pojďme raději vyhlížet, co přinese rok 2025. Ať se vám, respektive nám v něm daří nejen na výletech!
Komentáře
Okomentovat