Sám na novoroční masovce aneb První letošní kilometry zdolány

Ta otázka visí ve vzduchu o každém silvestru. Tak co, půjdeme ráno na Kosíř? Na vrchol hanáckého Mont Blanku míří na Nový rok davy lidí z širého okolí, kteří buď zahajují nový turistický rok nebo potřebují čerstvým vzduchem vyhnat z hlavy kocovinu. Já moc tyto masové turistické akce nevyhledávám, ale mám to blízko, a když člověk vstane brzo a půjde tak nějak mimo hlavní trasy... 

Tak jsem vstal a pod rouškou tmy se promrzlým prvním ranním autobusem přiblížil do Slatinek, odkud ještě ani nevyjeli hasiči, kteří se pak na Kosíři celý den starali o občerstvení. Teprve balili a až poté, co jsem odbočil z asfaltky směrem k jedné boční lesňačce, jsem je viděl projíždět do hloubi kosířského lesa. Mnou vybraná cesta vedla na pomezí lesa a pole, pozvolna se začalo rozednívat, takže jsem si ani nemusel svítit pod nohy, abych viděl, kam šlapu. Kolem cesty to chvílemi vypadalo jako na podzim, ještě dohnívaly barvy, místy ale přece jen už vládla bílá barva námrazy, jak se na leden i v těchto hanáckých končinách sluší. Ale dalo se jít v rozepnuté bundě, zima příliš nebyla. 

Za asi půlhodinu jsem zahlédl mezi stromy rozhlednu a brzy došel k asfaltce, která přes vrchol vede, cíl byl tedy již blízko. Ještě kousek stoupání a hle, je chvilka po osmé, pod naší slavnou, leč neslavně opět zavřenou rozhlednou kmitají hasiči chystající stan s občerstvením a oddechují a připíjejí si na nový rok první letošní kosířští návštěvníci. Když pak za chvilku začnou spoluorganizátoři z TJ Sigma Lutín vydávat medaile a kalendáříky, utvoří se rychle fronta. Dobrý den, pěkný nový rok a děkuji, pamětní odměnu jsem převzal jako 39. – mimochodem vloni prý bylo rozdáno 3499 medailí. 

A co teď? Pozvolna přibývali na vrcholu další lidi a já se rozmýšlel, kterým směrem sejdu a odkud se nechám zase svézt domů. Nakonec jsem zvolil Čechy pod Kosířem, ale na nejkratší trase dolů, po které naopak řada lidí teprve stoupala nahoru, jsem vydržel jen chvilku a vydal jsem se boční cestou ke kapličce Panny Marie Růžencové, kterou ve svahu Kosíře nechal postavit na přání své manželky Gabriely hrabě František Josef II. Silva Tarouca. Před nedávnem byla pěkně opravena a nepotkal jsem tu ani nohu, až téměř dole pod kopcem dva pejskaře. 

Do odjezdu autobusu z Čech mi zbývala necelá hodina, chtěl jsem si udělat ještě kolečko v zámeckém parku, ale ejhle, park je dočasně zavřený kvůli pracím na zdejších rybnících. Ne, že by tam tedy někdo 1. ledna po 9. ranní dřel, ale jistě to tu po dokončení bude ještě hezčí. Udělal jsem si tedy kolečko po dědině a zbytek času strávil u hasičské tatrovky, která je venkovním exponátem místního hasičského muzea. Pak už nastala chvíle odjezdu, kterou jsem udělal za prvními kilometry roku 2025 pomyslnou tečku. Tak a kam dál letos?