Na procházku kolem přehrady

Panorama Plumlova, nejprve středověkého hradu, později města s ikonickým nedostavěným zámkem a dokonce nějaký čas i s okresním soudem, se v rozlehlých vodních hladinách odráží už od 15. století. S budováním rybníků na plumlovském panství tehdy začal Jan Heralt z Kunštátu, manžel dědičky panství Johanky z Kravař, a později pokračovali Pernštejnové, na které panství přešlo po Johančině smrti. Na konci 16. století se prý kolem Plumlova a Prostějova hospodařilo na 30 rybnících. Některé existují dodnes, jiné zanikly a třeba dva na říčce Okluce, respektive Hloučele "spolkla" přehrada. A právě k ní se na následujících řádcích podíváme.

6 km / mapa / okres Prostějov

Když jsem před nějakým časem zveřejnil tip na výlet od Romže k Hloučele, přehradě jsem nevěnoval příliš pozornosti. A je to škoda, protože procházka po jejích březích je příjemná, nenáročná, ideální třeba na rozchození nedělního oběda a zvládnou ji i předškoláci (samozřejmě v doprovodu rodičů). Trasa měří 6 kilometrů, začíná a končí ve středu Plumlova, kam dojedete během chvilky autobusem z Prostějova, případně se dá na Hlavním náměstí zaparkovat autem. Ať už dorazíte tak nebo onak, děti se hned mohou na procházku rozcvičit na hřišti v parku na náměstí. Mezi stromy stojí také kaplička, u které měl kdysi vyvěrat vodní pramen, v současnosti je však lepší skočit si pro nějakou tu kapku do hrdla do protějšího obchodu. 

Naše trasa má sice vést kolem přehrady, a nabízelo by se tedy z městečka sejít do údolí pod zámek, ale ne, my se vydáme opačným směrem. Nad zástavbou se totiž tyčí kostel Nejsvětější Trojice, původně renesanční, Vojtěchem z Pernštejna založená stavba, přestavěná po požáru v první polovině 19. století, obklopená areálem někdejšího hřbitova. Zaujmou některé dochované náhrobky, také v ohradní zdi zazděné dělové koule, které jsou upomínkou na dobytí Plumlova Švédy za třicetileté války. Další zajímavosti prozradí informační tabule, co se na ní však neuvádí, že kostel jste mohli vidět i v televizi – ve druhém díle Četnických humoresek. 

Od kostela lze zejména v zimě celkem dobře vidět na nedaleké drahanské vrchy ukrývající vojenský prostor. Podstatně lepší výhled se však nabízí, popojdeme-li do Bezručovy ulice. Od modernějších domů ve východním svahu se otevírá široký pohled nejen na hráz Plumlovské přehrady s Mostkovicemi a Prostějovem v těsné blízkosti, ale velmi dobře jdou vidět také Hostýnské vrchy, jižní výběžky Jeseníků se Svatým Kopečkem nebo v hanáckých rovinách dominantní poutní chrám v Dubu nad Moravou. Zvolna pak klesáme po silnici lemované, snad v budoucnu košatou, alejí Malého Noe, jejíž součástí jsou také naučná zastavení o zdejší květeně a zvířeně pro děti. 

Pak už zbývá jen přeběhnout hlavní silnici od Prostějova a jsme na pláži zvané U Lázničků. I přes zimní slunečné dny tu byla připravena lehátka a otevřen bufet, stejně tak se tu mohly před další chůzí odreagovat děti na hřišti. Lávka nás pak převede přes zátoku, v níž přehrada přibírá potok Čubernice, nad nímž se v době kamenné rozkládalo hradiště, a od hotelu Plumlov už naše kroky vedou v těsné blízkosti vodní hladiny a blížíme se k dalšímu možnému občerstvovacímu zastavení Na Špici a především k hrázi. Pozor, pěšina nad vodou může po dešti nabídnout drobet dobrodružnější zážitek, s třeba s kočárkem bych tudy nechodil a vzal to k hrázi raději bokem po asfaltu. 

Sypaná 469 metrů dlouhá a 17 metrů vysoká hráz nad mostkovickými domky zadržuje miliony kubíků vody (celkový objem nádrže je téměř 5,5 milionu kubíků). O přehradě mezi Mostkovicemi a Plumlovem se přitom lze dočíst, že patří k nejstarším u nás (pro zajímavost – nejstarší na Moravě je nádrž Jevišovice na Znojemsku, dokončená roku 1897). Návrh na její stavbu na místě dvou původních rybníků, Zlechovského a Stichovického, které pamatovaly zmiňované Pernštejny a byly oblíbeným výletním místem Prostějovanů, vznikl již v roce 1909, přes nesouhlas dotčených obecních výborů, které preferovaly úpravy dosavadních rybníků, povolení ke stavbě dostala o dva roky později. Do provozu však byla natrvalo uvedena až v roce 1936, neboť budování přerušila první světová válka a třeba také příval vody pro průtrži mračen v roce 1920. A právě pro zkrocení takových přívalů a také pro k zamezení výrazného kolísání vody v Hloučele byla přehrada navržena. 

Čtveřice rybníků v okolí Plumlova totiž tuto roli plnila do té doby jen částečně a jsou známy případy, kdy voda ať už při jarním tání nebo po vydatných lijácích rybniční hráze protrhla a pustošila všechno okolo. V roce 1563 měla být vyplavena i těla z mostkovického hřbitova. Protržení hrází hrozilo také krátce před zahájením stavby přehrady, v roce 1900. Mimochodem hráz mezi původními rybníky se pod vodou dochovala a při nízkém stavu vody po ní lze přehradu přejít suchou nohou. A když byla přehrada před nedávnem kvůli čištění od sedimentů a rekonstrukci hráze vypuštěna, archeologové tu našli kromě očekáváných základů zaniklého zlechovského mlýna také doklady pravěkého osídlení. 

Za slunečného dne je po přehradní hrázi velmi příjemná procházka, při které si lze stále v dáli všimnout baziliky na Svatém Kopečku a samozřejmě prozkoumat bližší mostkovické střechy, na druhou stranu se v hladině odráží Plumlov se svými dominantami, tedy kostelem a zámkem, který se odtud ale jeví docela malinký. Pokud po hrázi půjdete v létě, je vysoká pravděpodobnost, že brzy budete uprostřed šumu těch, kteří se přijeli koupat a odpočívat na pláži U Vrbiček. Když však po hrázi jdete během zimního odpoledne, i po projití kolem věže, z níž se ovládají výpustě přehrady, bude stále víceméně klid, jen sluníčko přestane hřát, protože se schová za kopec. 

Zahřátí nicméně může o kus dále nabídnout hotel Zlechov s restaurací – nemám tedy vyzkoušeno, ale co jsem slyšel, zastávky zde nebudete litovat. Mimochodem výletní restaurace tu byla už za první republiky, během druhé světové války vyhořela. Už v roce 1948 však bylo na tradici navázáno a otevřel nový hotel Zlechov, který patřil k vyhlášeným podnikům. Fungoval až téměř do konce tisíciletí, pak nastaly roky chátrání, než se zdevastované stavby ujali současní majitelé a v roce 2018 ji po rekonstrukci otevřeli. 

Úzkou silnici po pravém břehu před hotelem i za hotelem lemují odhalené skály, z nichž se v době výstavby přehrady lámal potřebný kámen. Že zde pracovali italští zajatci, začalo se zejména lomu v místě dnešního parkoviště přezdívat Taliánská skála. Cesta pod místy dramaticky vypadajícím svahem Zlechovského kopce nás dovede na samý konec přehrady, a sotva vyjdeme ze stínu stromů, objeví se před námi plumlovský zámek, tentokrát už majestátně se tyčící nad krajinou. Za tím nejznámějším pohledem na něj je ale třeba ještě kousek popojít na břeh Podhradského rybníka – a tady z okolí rybniční hráze a oblíbeného kempu Žralok vznikají ty stovky záběrů lichtenštejnského "věžáku" zrcadlícího se ve vodní hladině. 

O nedostavěném zámku jsem už dříve psal v tomto článku a později také zde, když byl prohlášen za národní kulturní památku, dovolím si jej tedy nyní již přeskočit a dostáváme se tak ke konci naší trasy. Zbývá přejít hráz Podhradního rybníka a u bývalého mlýna se rozhodnout, jestli do středu Plumlova vystoupáte po silnici, u níž vždy překvapí nějaká tematická výzdoba a která dovede téměř před zámeckou bránu, anebo jestli budete pokračovat podél vody pod zámkem – druhá varianta je klidnější, bez rušení auty a s mírnějším stoupáním a na zámecké nádvoří si tak jako tak můžete ještě dojít, bude-li otevřeno. K návštěvě zámku najdete vše důležité tady. No a kdybyste toho ještě měli málo, můžete prozkoumat třeba zmiňované terénní pozůstatky hradiště na Čubernici, projít se po trase nedokončené dálkové silnice Plzeň – Moravská Ostrava jen kousíček za Plumlovem u Ohrozimi, která vás dovede k národní přírodní památce Za Hrnčířkou, kde zjara kvetou koniklece, možná vás potěší i i nedaleká přírodní památka Horka s jezírkem u silnice z Ohrozimi do Vícova. A těch výhledů, kterých se budete moci nabažit...