Vím, nemusíte mi nic říkat. Ano, ty naše hanácké kopečky tu mám co chvíli. Ale copak si můžu pomoci? Novoroční Velký Kosíř je něco jako povinnost (ne, že bych ji ale pravidelně plnil), vyjít si jednou za čas k dřevěné kapli na Malém Kosíři vlastně taky (btw. letos jsem byl zatím dvakrát, poprvé to bylo okořeněno útokem zabijáckých ovcí), no a vyrazit na kontrolu probouzejícího se jara v podobě koberce konikleců na Vápenici, to je nutnost, zvlášť když kalendář ukazuje březen, venku ranní mrazy a studený vítr zápasí se slunečními paprsky a z domu ne a ne vymizet bacily dotáhnuté ze škol(k)y. Ale nebudu zdržovat nějakým filozofováním a rozjímáním nad fialovými květy ve vápenických vlnách nebo nad výhledy od zasněženého Pradědu přes Svatý Kopeček a poutní chrám v Dubu nad Moravou až k vysílači ve středu Moravy na Předině. Omezím se jen na fakt, že jsem na každoroční kontrolu z Čelechovic na Hané, mrknul do Státního lomu, pokochal se (stejně jako pár dalších "jarohledajících") konikleci na Vápenici, ze Slatinek jsem zamířil ještě na Malý Kosíř, kde se tentokrát nic zvláštního nebéé..., teda nestalo, a přes Slatinice došel domů. Dál ať mluví fotky...
Komentáře
Okomentovat